6.8.3
Povinnost jednatele jednat s péčí řádného hospodáře
JUDr. Dušan Srp, Ph.D.
Povinnost vykonávat funkci s určitou péčí stanoví § 159 odst. 1 NOZ, podle kterého se každý, kdo přijme funkci člena voleného orgánu právnické osoby, zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale ten, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.
Zjistí-li člen orgánu, že "na to nemá", musí odstoupit, jinak porušuje povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.
Rozsudek NS sp. zn. 29 Odo 387/2006
Za jednání v rozporu s § 159 odst. 1 NOZ je považováno jednání tzv. "bílého koně", tedy převzetí funkce "na oko", bez předpokladu jejího skutečného řádného výkonu.
Rozsudek NS sp. zn. 5 Tdo 1412/2007
Pojem péče řádného hospodáře lze chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek.
ZOK po vzoru zahraničních právních úprav zavádí možnou odchylku od aplikace obecného pravidla o péči řádného hospodáře, tzv. pravidlo podnikatelského úsudku business judgement rule. Jeho podstata není v tom, že by se nějak měnila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, ta stále platí, ale podstata pravidla podnikatelského úsudku spočívá v tom, že jednajícím členům orgánu dává právní bezpečí v případě, že jednali plně dle zákona, bez ohledu na způsobený následek. Jinými slovy jednatel je odpovědný za "jednání", nikoli však za "výsledek". Připouští se, že při podnikání vždy existuje určité podnikatelské riziko, a pokud jednatel učinil dle zákona vše pro to, aby dosáhl pozitivního výsledku, nicméně z důvodu podnikatelského rizika k pozitivnímu výsledku nedošlo, nemůže být za své jednání odpovědný. Dle důvodové zprávy "jedná-li někdo náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat".
Pravidlo podnikatelského úsudku business judgement rule lze aplikovat na jednání:
-
činěné při podnikatelském rozhodování, a zároveň
-
činěné v dobré víře, a zároveň
-
když lze rozumně předpokládat informovanost a obhajitelný zájem obchodní korporace, a zároveň
-
činěné při osobní nezaujatosti a při dodržení nezbytné loajality.
ZOK stanoví, že při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá…
