Společné jmění (manželů)

3.13

Společné jmění (manželů)

JUDr. Jarmila Štefek, Mgr. Jan Horecký

Společné jmění manželů je v podstatě zvláštním druhem spoluvlastnictví, který se ale liší od podílového spoluvlastnictví jak svými stranami, tak i předmětem, vznikem, úpravou vzájemných vztahů mezi spoluvlastníky, jakož i způsoby zániku a vypořádání. Zásadní rozdíl spočívá i v tom, že společné jmění může vzniknout pouze mezi manžely a zůstává tak jedinou možnou právní formou uspořádání vzájemných majetkových vztahů manželů. S tím počítá i nový občanský zákoník, když pod legislativní zkratkou “společné jmění“ (nikoliv tedy “společné jmění manželů", což je termín vycházející ze stávající úpravy a judikatury) rozumí vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů.

Nový občanský zákoník vnáší do úpravy majetkových vztahů manželů na jednu stranu širší prostor pro svobodná ujednání, jak svoje majetkové vztahy upraví a stejně tak i zvýšenou ochranu zájmů a práv třetích osob, ovšem současně přináší i určitou nejistotu. Nejistota pramení zejména z užívaných pojmů, které jsou pro hodnocení vzájemných závazků esenciálně důležité, ovšem jsou poměrně abstraktní a výkladově široké. Příkladem takových pojmů je např. každodenní potřeba, běžná potřeba, osobní potřeba, běžná záležitost, míra přiměřená majetkovým poměrům, schopnost zabezpečovat rodinu apod. Nový občanský zákoník blíže specifikuje alespoň obsah pojmu “obvyklé vybavení domácnosti“, když uvádí, že obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů (např. lednička, pračka apod.), přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich. K nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, potřebuje manžel souhlas druhého manžela; to však neplatí, jedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty. V případě, že druhý manžel s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, naložil bez souhlasu prvního manžela, může se poškozený manžel dovolat neplatnosti právního jednání.

Podle nového občanského zákoníku může být společné jmění manželů realizované v jednom ze tří režimů, a to v režimu zákonném, smluveném, nebo ovlivněném rozhodnutím soudu.

 NahoruVznik společného jmění manželů

Jak je patrné již ze samotného názvu tohoto institutu, společné jmění je vázáno na existenci manželství (o společném jmění manželů můžeme hovořit pouze v souvislosti se vztahem muže a ženy v manželském svazku, tj. společné jmění manželství se nevztahuje na registrované partnerství ani soužití druha a družky).

Společné jmění manželů tedy zásadně vzniká vznikem manželství, a to ze zákona, aniž by manželé ke vzniku společného jmění museli cokoliv podniknout. Podle stávající právní úpravy, jak bude uvedeno níže, ale manželé mohou smlouvou (smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny), kterou uzavřou ve formě notářského zápisu, modifikovat rozsah svého společného jmění, a to jeho zúžením, rozšířením, zřízením režimu tzv. oddělených jmění manželů, či odložit vznik společného jmění až ke dni zániku manželství s jedinou výjimkou – a to pokud jde o věci, které tvoří obvyklé vybavení rodinné domácnosti (ty budou i v tomto případě spadat do společného jmění manželů), ledaže by jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítal se vrátit. Pokud manželé uzavřou smlouvu, ve které odloží vznik společného jmění manželů až ke dni zániku manželství, pak v průběhu manželství každý z nich nabývá do svého vlastnictví a pokud něco nabývají společně, pak to nabývají do podílového spoluvlastnictví.

 NahoruCo tvoří společné jmění manželů

Co vlastně spadá do společného jmění manželů? Odpověď na tuto otázku upravuje ustanovení § 709 NOZ pro případ, že si manželé nevymezili předmět svého společného jmění dohodou odlišně. Pokud se tak nestalo, pak společné jmění manželů tvoří:

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou:

• majetku sloužícího osobní potřebě jednoho z manželů (např. oblečení či zdravotnické pomůcky),

• majetku získaného dědictvím nebo darem nebo odkazem ve prospěch pouze jednoho z manželů, tj. v případě, že zůstavitel v pořízení pro případ smrti neprojevil jiný úmysl (např. zdědění bytu či movité věci, ledaže by zůstavitel výslovně uvedl, že děděním či darem nabývají manželé věc do jejich společného jmění manželů),

• majetku nabytého právním jednáním jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela (např. pří výměně sběratelských kousků či prodejem zděděného bytu),

• majetku, který nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech (např. náhrada za újmu na zdraví – např. náhrada pracovního úrazu),

• majetku, který nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku (např. vyplacené pojistné plnění jako náhrada škody při vytopení bytu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů či při krádeži pojištěné zděděné starožitnosti).

b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, resp. dluhy, které převzal jeden z manželů za trvání manželství, ledaže:

• se dluhy týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo

• je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných rodinných potřeb.

Podle nové právní úpravy tedy do společného jmění manželů spadá i:

• zisk z výlučného vlastnictví, zejména pro potřeby úhrady dluhů jednoho z manželů (i v případě vázanosti na výlučné vlastnictví). Součástí společného jmění se tak stanou např. dividendy z akcií, které jsou nadále ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, dále zisk z nájmu nemovitostí, bytových i nebytových prostor (které jsou ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů), či úroky připsané na vkladových a spořicích účtech. Prakticky to znamená, že výlučnému vlastníkovi nadále zůstává ve výlučném vlastnictví toliko původní hodnota s nesníženou majetkovou podstatou,

• mzda či plat nebo odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. To ovšem až od okamžiku, kdy jsou finanční prostředky jednomu z manželů k dispozici a kdy s nimi může nakládat (např. připsání na účet či hotovostní “sáčkové“ vyplacení),

• podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím jeho výlučné vlastnictví

 NahoruDluhy