Mgr. Pavla Krejčí
Započtení je zákonem upravený způsob zániku vzájemných závazků dvou subjektů. Právní úprava započtení v NOZ vychází z úpravy uvedené v ObčZ a v ObchZ, ale přebrala též některé nové instituty ze zahraničních právních úprav.
Započtení je upraveno v § 1982 - § 1991 NOZ. Jednotlivá ustanovení týkající se započtení však můžeme nalézt v celém zákoníku.
Obecně rozlišujeme dva druhy započtení, a to započtení dohodou a započtení jednostranné.
NahoruZapočtení dohodou
Započtení dohodou je dvoustranným právním jednáním, v němž se smluvní strany dohodnou na vzájemném započtení pohledávek – jedna pohledávka se započítává vůči druhé pohledávce a současně druhá pohledávka proti první. Právní úprava NOZ již započtení dohodou téměř nezmiňuje, neboť z dispozitivního charakteru ustanovení zákona vyplývá právo stran se na vzájemné kompenzaci dohodnout.
Zákon pro dohodu o zápočtu nestanoví obligatorně žádnou formu. Smlouva o zápočtu nemusí být uzavřena písemně, ale postačí její uzavření v ústní formě, ledaže si strany sjednaly jinak (§ 564 NOZ).
Obecně dohoda o započtení musí respektovat stejná pravidla pro započtení jako u jednostranného započtení. Započtení dohodou lze tedy provést v případě, pokud jsou splněny následující podmínky:
a) existence vzájemných pohledávek,
b) pohledávky jsou stejného druhu plnění,
c) pohledávky jsou způsobilé k započtení,
d) určitost započtení.
Prostřednictvím dohody o zápočtu však lze započíst i takové pohledávky, které…
